Vysoké tatry 5. - 8. 7. 2012

Název

Vysoké tatry 5. - 8. 7. 2012

Popis

Využili jsme dva dny svátku a vyrazili jsme s Liborem na výlet do Vysokých tater. Předpověď není sice moc příznivá, občasné bouřky s deštěm, ale stejně jedeme. Náš příběh začáná hned na nádraží, kde přijíždí vlak, plný vlak, lidi se mačkají i na chodbičkých. Po chvílích přemýšlení končíme v na chodbičce v první třídě, vytahujeme karimatky a jdeme spát. Na Slovensku nás budí průvodčí a vyhazuje do nově přistaveného vagonu, to brzo. Pokračuji ve spaní,klasika...Na cestě z Popradu nás kontroluje cvaklístek a žádá mě o kartičku na slevu? Prý jsem si z automatu vytiskl poloviční lístek. Co? Jsme ospalí, nehádáme se a platíme 3E a lístek stejně nedostaneme, protože hned vystupujeme :-(

5.7. První den se rozhodneme pro lehkou aklimatizaci, takže vyrážíme na Slavkovský štít, dostal jsem tip, že se jedná o nudnou tůru s pěknými výhledy. Sluce peče, je horko, není se kam schovat. Co to je ku..a za kopec, to je pořád nahoru... Před vrcholem potkáváme zcela náhodně kolegu z práce, moc se nezdržujeme a rychle se dáme na sestup, to slunce je zničující. Po návratu jsem trochu rosekanej a po sprše mám zimnici. Lezu do postele abych se zahřál, zcela neřízeně usínám. Libor mě budí abych se najedl, nemám na to, radši hlad zaspím. Budí mě znovu, v polospánku uvařím fazole, ani si nepamatuju jejich chuť, natož jestli jsem vůbec večeřel, jdu hned spát, ráno brzo vstáváme... Ten den jsme vyšlapali 1500 výškových metrů, vím, že se to nědělá, ale stejně jsme si nedali říct.

6.7. Ráno se cítím jako vyměněný, na plánu je nejdelší tůra. Na Téryho chatu se dostáváme za slunečného počasí celkem v pohodě, dáme si polívku a pokračujeme na Priečne sedlo a na Zbojnickou chatu. Paráda, pěkně nám to utíká. S naším příchodem na Zbojandu příchází i déšť, tak chvilku zůstáváme. Po dešti chceme vyrazid dál do sedla Prielom, ale když vidíme, jak do něho mlátí blesky, tak volíme ústup dolů. A zase začíná pršet, zbaběle zůstáváme v chatě, ještě na 15min přívalový déšť. Když se chystáme k sestupu, tak vidíme modro na sedlem Prielom. To je naše šance, pokračujeme dál. Cestou potkáváme pár na kost zmoklých lidí...a nám se pak diví, proč nosíme tak velké batohy s veškerou výbavou :-) Zbytek cesty už utíká v pohodě, dokoce vyleze zase žluťák. Urazili jsme ten den 33km a nastoupali 2400 výškových metrů a večer jsme měli ještě sílu na pivo

7.7. Třetí den je krizový a tak volíme lehčí trasu. Libor navrhuje vodopád skok, prý procházka pro rodiny s dětmi. To by šlo.Vyrážíme ze Štrbského plesa, opět stoupáme s modrou oblohou a sluncem v zádech. Kde je ten dešť? Poslední výšvih do Bystrého sedla není rozhodně procházka pro děti. Problémy nám to nedělá, ale takto jsem si odpočinkový den nepředstavoval. No a pak už nás čeká jen sestup dolů. Na rozcestí se rozhodneme jít na chatu pod Soliskom. Co to ku..a je? Kde se tu vzalo tolik lidí? Mrknem na cestu na Solisko a je zdálky to vypadá, jak by tam někdo razsypal lentilky. To je horší jak normálkou na Praděd. No nic, vyrážíme, ať to máme za sebou. Ukazatel hlásí hodinový výstup. Po 20min stojíme na vrcholu. Hodinu se to asi chodí s botami na podpatku. Zajdeme ještě na zadnější vrchol kde nikdo není. Slunce nehorázně peče a tak volíme k ústupu a klesáme a klesáme. U štrbského plesa se necítím moc dobře, uvedomuju si, že jsem toho za den moc nepojedl. Je mi nějak divně, ale spravuje mě kola. Dále pokračujeme ke kolegovy do Tatranské Štrby. Konečně pohodlí, sledujeme Tour de France, dal jsem si kafíčko a odpočíval. Asi po hodině mám mlhu před očima, dávám se dohromady, ptám se po záchodě a při druhém skoro omldení musím zvracet. Zase je něco špatně. Zbytek večera nejsem schopný do sebe nic dostat. A zase mi začíná být zima. Že by úžeh? Moc jsem teda zrovna nepil. Nakonec jsem zjistil,že to mohla způsobit právě voda z potoků, kterou jsme pili :-( Veřer mám opět zimnici. Ráno neplánuji vstávat, musím se vyspat. Na to,že jsme plánovali odpočinkový den, to bylo 1800 výškových metrů a 25km

8.7.Posledí den už volíme lehčí vycházku. Vydáme se na Popradské pleso, vyboucháme to do sedla nad Ostvrou, konečně začíná pršet. Vytahuji goretex, poprvé za celý výlet a jen kroutím hlavou nad turisty moknoucí v kraťasích a triku a malým baťůžkem nazádech. Zbytek cesta na Sliezky dom je fakt nuda. Ale jako regenerace dobrý. Začínám se dávat dohromady, ale pořád nemůžu nic sníst. Cesta domů vlakem uběhla rychle díky zakoupeným místenkám a možnosti zaspat celou cestu ;-)

Tento výlet nebyl ani tak výlet, jako trénink, občas mi to připadalo jako závod. Naučil jsem se, že 1500 výškových metrů je na aklimatizaci hodně, voda se v tatrách nepije, jak říká bohuš "slunko je sviňa" a co jsem si nenamazal, to jsem si spálil a co jsem si namazal, tam jsem měl vyrážku, a hlavně se do tater nejezdí když je státní svátek.

Období

Statistiky

  • 176 fotek
  • 1 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Vysoké tatry 5. - 8. 7. 2012
Komentáře Přidat